Na sklonku loňské zimy vydala ostravská písničkářka Veronika Boráková alias Nika autorské album Flesh and Soul, které velmi srdečně přijala (nejen) žánrová média, reflektující hudbu na pomezí alternativy, jazzu i popu.
„Klasický klavír dělám od čtyř let, klasickou skladbu a zpěv od šesti, teď studuju pátým rokem klasické skladatelství, takže je to fakt klasika za klasikou, ale je třeba mít nějaký balanc,“ říká Nika a ten balanc v rozhovoru pro Full Moon upřesnila: „Sama nejsem schopná přesně zaškatulkovat vlastní hudební styl, ale v dětství mi rodiče často pouštěli skupiny Vltava (Marx Engels Beatles), Buty (Rastakayakwanna), později jsem si našla cestu k jazzu a jeho syntézám (Esperanza Spalding, Jacob Collier, Jamie Cullum).“
Číst víceAlbum Flesh & Soul vznikalo několik let a Nika se na něm věnuje bolestivým tématům od manipulace a přetvářky až po fyzické a psychické násilí. Velkého talentu si všimla řada tuzemských médií, Český rozhlas Vltava se o silné nahrávce rozepsal takto: „Nika i přes intimní a komorní charakter své hudby a textů vstoupila do břehů tuzemské hudby jako neobyčejně čistý a půvabný pramen průzračné vody. Nemá ambice někoho napodobovat, nemusí nikoho přesvědčovat, její kvality jsou tak přirozené a samozřejmé, jako by jí nedaly vůbec žádnou práci. Těžko říct, co na jejím debutu ocenit nejvíc, zdali vynikající kompoziční stránku lyricky uhrančivých písní, výtečné texty, v kterých se mísí něha s obavami a bdělostí, nebo její fascinující hlas, jímž vstoupila mezi současné zpěvačky výrazná osobnost, kterou musíme brát vážně.“