Jeden z posledních souborů praktikující starobylý léčivý tranzovní rituál zar. Dokážete si představit, že vás trápí pořádná depka, takže se necháte přivézt do tanečního tranzu, prásknete sebou ve stavu pozměněného vědomí o zem a procitnete do daleko snesitelnějšího světa? Nevěříte? No mohli byste, o léčivé funkci extatické hudby se totiž nepochybuje už mnoho století a tajemné rituální obřady se v mnoha místech světa praktikují dodnes, ať si o tom vědci s doktory myslí, co chtějí. Na metafyzické duchovní síly jsou pořád krátcí. A nakonec stejně nezáleží na tom, co si o všem myslí věda, ale na osobních závěrech účastníků, ochotných si připustit, že traumata lze namísto antidepresiv zmírnit tancem.
„Zdědila jsem Boží dar, který nedokážu vysvětlit,“ tvrdí sedmdesátiletá zpěvačka Um Sameh ze skupiny Mazaher, jedné z posledních udržujících v Horním Egyptě při životě léčivý rituál zar, naprosto odlišný od zbytku egyptských hudebních tradic. Oproti jiným má unikátní průběh: kompletně ho řídí žena – sheika - beroucí na sebe zodpovědnost zatočit s duchy. Muži v něm vystupují pouze jako hudebníci. Sheika zapaluje vonná kadidla a určuje druhy rytmů, identifikující škodlivého ducha, kterým je žena posedlá, a se skupinou ho následně pacifikuje. „Mým úkolem je postupně najít ten správný rytmus. Hned ho poznám, protože žena se při něm začne třást. Od té chvíle pracuji na tom, aby se během tance uvolnila, nechala tělo mimo kontrolu a postupně přešla do tranzu,“ vysvětlila Um.
Číst víceZar se praktikuje jak v soukromí, tak veřejně, kdy se do něho může zapojit jakákoliv žena. Ty duchem nejposedlejší však musí sheiku dopředu požádat o konkrétní léčbu. V tu chvíli se stávají středem její pozornosti a zbývající do kruhu tančí s nimi. U švédského labelu ajabu! Records vydané album Zar a doprovodná videa odkrývají, co k transcendentálnímu zážitku vede: za zpěvu písní chválící islámské svaté i těch lyrických, určených duchům, nabírá na intenzitě bušení do rámových bubnů, klapot kastanět, sílí také zvuk flétny a uhrančivých basových tónů lyry tamboury.
Zar je směsí afrického animismu a súfijského mysticismu. Šířením zvěstí o nebezpečné černé magii vedlo kdysi v Egyptu k zákazům zaru a přechodu k utajovaným seancím, díky nimž ale přežil v původní podobě. Egyptská společnost zar nikdy nepřijala a pokud ano, tak její nejchudší část. Vládním restrikcím podléhající obřad ve 20. století téměř vymizel a za plnohodnotnou součást egyptského kulturního dědictví není uznán dodnes, ačkoliv Um Sameh se skupinou Mazaher procestovali úspěšně půlku světa. Ne s obřadem, který si u nich můžete pořád objednat, nýbrž s hudbou, výsledkem proměny zaru v koncertní umění, což je podle nich jediný možný způsob, jak ho zachránit.