Kultovní norská indie-folk-popová dvojice oddaná přesvědčení, že ticho může být hlasité. Erlend Øye a Eirik Glambek Bøe jen za doprovodu akustických kytar zpívají jemné a nezapomenutelně působivé písně s nádechem bossa novy určené sice vrstevníkům, ale od začátku s poznámkou: to se bude líbit i vašim rodičům. Nekrotí v nich existenciální draky, neválčí s nespravedlnostmi světa, jen mírumilovně zkoumají nejrůznější podoby vztahů a pocitů, že když jednou poznáš lásku, už bez ní nedokážeš žít. S elegantně propletenými dvojhlasy připomínají Simona a Garfunkela, kteří také zprvu nepotřebovali bicí. Takže i Norové rytmus lahodně melodických písní udávají převážně kytarovým doprovodem. Navíc jdoucím spíš po náladách než hlavu zamotávajícím mistrovství.
Od roku 1999 se postupně stali monumenty nevědomé revoluce, o které nepředpokládali, že by mohla nastat. Tedy, že z intimní jednoduchosti lze vykřesat neodolatelně osvěžující požitek celosvětového dopadu. „Nějak cítíme, že nevíme, co děláme. A tato nevědomost je klíčem k vytvoření něčeho většího, než jsme my. Je to tento pocit, že nevíme, co chceme dosáhnout, který je důležitý, abychom někdy narazili na něco trochu magického nebo zvláštního,“ tvrdí o sobě Norové.
Číst víceAčkoliv loňské album Peace or Love zní i přes hostování kanadské písničkářky Feist a s přidanými houslemi skoro stejně jako ty předešlé, nikomu z fanoušků to nevadí; ani za cenu toho, že si na něho museli počkat dvanáct let. „Je pro nás stále těžší skládat tak, aby to znělo jednoduše,“ řekl Erlend Øye, přiznávající, že album během pěti uplynulých let několikrát přetáčeli, aby jemné písničky, v nichž se sympatická sentimentálnost střídá s melancholií, odpovídaly jejich představám. „Je více vzrušující v životě, když se děje něco, co vámi otřese. Vy to ale převedete do hudby, která je pozitivní a potvrzující. Album určitě ty chvíle ´poslechněte si moji bolest´ má. Většinu času ale jde o pozitivní atmosféru, protože život je o všech druzích emocí.”