Komorní scéna Aréna Ostrava: Ruská zavařenina

Ruské spisovatelce Ludmile Ulické se podařilo napsat vtipnou parafrázi Višňového sadu, v níž rezonují také repliky z jiných Čechovových her. Autorka hru označila podtitulem Afterchekhov, aby tak dala najevo, že vědomě navazuje na svého velkého předchůdce. Její hrdinové jsou však spíše čechovovskými karikaturami.

Děj nás zavede do akademické osady poblíž Moskvy, kde ve zchátralém domě žijí potomci hrdinů Čechovova Višňového sadu. Píše se sice rok 2002, ale mentalita postav se nijak výrazně nezměnila. Všichni vědí, že je třeba pracovat, ale pro samé filozofování jim na práci nezbývá čas. Nakonec se zkoušejí uživit zavařováním ovoce, ale ani tento pokus nemá naději na úspěch. Z aristokratické vznešenosti jim zbyla jen záliba v nezřízené konzumaci kávy, z podnikavosti jen byznysmenské praktiky a z osady, která vznikla na místě původního sadu, nakonec zbudou sutiny, na nichž vyroste Disneyland. Zatímco Čechov své hrdiny nechával promlouvat, aniž by se navzájem poslouchali, Ulická už je nechává rovnou mluvit současně. Podle autorky jsme se totiž za ty roky nijak výrazně nezměnili. Naštěstí nám to říká velmi vtipně, a tak se aspoň můžeme zasmát. A to rozhodně není málo, protože smích nám mnohdy pomáhá věci lépe pochopit.