Wardruna

Wardruna

Norsko 15.7.2022 / 23:45 - 00:45
Česká spořitelna stage

Vikingský hudební rituál o tajemství života. Za podivně oblečenými lidmi s ještě podivnějšími nástroji se neskrývá další otravná variace na esoterické tajemno. Jde o seriózní hudební projekt skladatele, zpěváka a muzikanta Einara Selvika aka Kvitrafna, čerpající z vášně pro severskou mytologii a spiritualismus, inspirovaný pohanskou runovou abecedou futhark ukrývající moudrost severských národů. V epických skladbách vystavěných na pohlcujících melodiích, sborových hlasech, zvukomalebnosti neznámých jazyků, drone music a bubnování se zrcadlí dávné tradice a mnoho z nich otevírá univerzální témata o komunikaci člověka s přírodou a vesmírem.

Wardruna, existující od roku 2003 a vzešlá z metalové scény, nepředstírá reinkarnaci Vikingů, hlavně oslavuje norskou kulturu a na pozadí starých příběhů a zvyků vytváří novou, současnou hudbu. „V mé kultuře jsme měli písně na všechny životní situace, což již není. Měli jsme písně na to, když se někdo narodil, když zemřel, osíval pole, pekl chléb, a ty všechny nyní zmizely. Myslím si, že dnes podobné písně potřebujeme. Jedním z důvodů, proč se lidé tak velmi osobně vztahují k Wardruně, je potřeba těchto písní, potřeba spojení s tím bezejmenným, co nás obklopuje. Nazvěme to třeba příroda nebo bůh,“ vysvětlil Einar Selvik, proslavený s Wardrunou po celém světě skrze soundtrack k televiznímu seriálu Vikingové. Za nejzajímavější spolupráce skupiny můžeme určitě považovat společné koncerty s popovou zpěvačkou Aurorou nebo oslavnou ódu Skuggsjá natočenou při příležitosti oslav 200 let norské ústavy s Ivarem Bjørnsonem z progresivní metalové skupiny Enslaved. 

Seriózní vědecký důkaz o původu starobylých run vyrývaných do kamenů, kostí a dřeva se dosud nepodařilo najít, a tak se pořád pohybujeme na půdě domněnek, které naopak úspěšně živí nejrůznější tajemné spekulace o runových básních a kouzlech, vždy úzce spjatých s pohanským mysticismem. Runové písmo futhark, kdy každé písmeno má navíc symbolický význam, daroval podle pověsti lidstvu severský bůh Odin. Na devět dnů a nocí se proklátý kopím pověsil hlavou dolů na stromě života Yggdrasil a za všechno utrpení získal magickou abecedu obsahující tajemství života. 

Pokud jde o ty podivné nástroje, nejde o zas tak velkou hádanku, přesto značnou část z nich Selvik nechal podle dochovaných pramenů znovu vyrobit a začal na ně hrát vlastním osobitým způsobem ve snaze vyhnout se tradičním stylům. Kovovou troubu lur ve tvaru mamutích klů pak určitě znáte z obalu norského másla Lurpak.

Zatímco albová trilogie Gap Var Ginnunga, Yggdrasil a Ragnarok zahrnuje také elektroniku, deska Skaldje je výhradně akustickou prací a v názvu odkazuje na tradici královských básníků, kronikářů a rádců z časů Vikingů. Skaldové a jejich poezie dodnes patří ke stěžejní kulturní paměti severských zemí. A jak dnešní dobu vnímá moderní skald Selvik? „Nesloužím žádné pravdě, není to dogmatické učení. Pro mě je skutečně důležité, abych to moc osobně nezabarvoval. Spíše raději naznačuji, udávám směr, poskytuji posluchači prostor, aby si utvořil vlastní příběh. Samozřejmě když pracujete s runami, runa je jedna věc, ale ať už to slovo znamená cokoliv, tak vás vždy může vzít na výlet a můžete najít více významů. Zábavná věc na básních z run je například to, že vám neposkytují jen jednu pravdu. Jsou velmi inspirativní, nechávají ve vás otázky. Myslím, že to je pro člověka nejlepší způsob, jak dospívat, ptát se na otázky a směřovat je na další lidi, protože vy jste ti, kdo na ně potřebuje přijít. Musíte převzít sami zodpovědnost.

S novým albem Kvitravn (White Raven) Wardruna opět pokračuje v intenzivním studiu staré severské poezie a mytologie.