Klavírista a skladatel z Melbourne, jehož introspektivní a melodicky vyklenutá neoklasická hudba propojená s jemnou elektronikou zprvu nejeví známky návykovosti. A když si to uvědomíte, je už pozdě. A máte problém. Říká se tomu láska na první poslech.
Howard by prý nedokázal skládat kompozice, které by byly v rozporu s jeho přesvědčením o hudbě coby odrazu duše. Jako jiní neoklasici sice poskytuje zklidňující útočiště před globální nejistotou a hlukem, jeho abstraktní soundtracky beze slov a obrazů však v nás proti všem zvyklostem dokážou probouzet také neklidné emoce a reflektovat nejistoty a pohromy lidstva. Jako jsou mezilidské vztahy, ničení přírody, válka na Ukrajině nebo covidová pandemie.
Přesto se při poslechu posledního alba All of Us natočeného s budapešťským symfonickým orchestrem bojíte toho, že jednou skončí. Taková je to povznášející nádhera nebo, jak poznamenela Mary Anne Hobbs z rádia BBC, „naprosto božská hudba“. A pokud byste zakládali sbírku neoklasiky, tohle album dáte bez rozmýšlení navrch hromádky, ačkoliv je tématicky rámováno těžkou australskou covidovou izolací a inspirováno románem Mor francouzského spisovatele Alberta Camuse.
„Pokud se podíváte na Camusovu knihu pohledem prizmatu humanismu, najdete to nejlepší v tragických situacích. All of Us odráží duch společenství a naděje, že vše překonáme,” řekl Howard, jeden z nejvěhlasnějších neoklasiků současnosti zahrnutý do katalogu labelu Mercury KX.
Když se ho ptají, komu nebo čemu se jeho hudba podobá, odpovídá, že Maxu Richterovi, Nilsovi Frahmovi nebo Arvo Pärtovi, nicméně nejčastěji o ní mluví jako o „music for a film without a film“.
Nejraději hraje sám, s klavírem a elektronikou, často ho ale doprovázejí muzikanti, sbory nebo početné orchestry. Natáčí nejen abnormálně zajímavá a vtahující alba fascinující integritou elektroniky a ambientu. Skládá také hudbu pro moderní taneční představení, divadelní hry a filmy.
Patří také mezi vyhledávané producenty a za jeho vrcholné dílo lze bezesporu považovat spolupráci s významným australským aboridžinským zpěvákem Grantem Nundhirribalou. V projektu Ngulmiya, který na Colours na druhém koncertu rovněž uslyšíte, se ale stali naprosto rovnocenými autorskými partnery a tisíc let staré posvátné obřadní písně z Arnhem Land přenesli společně úchvatným způsobem do 21. století za doprovodu smyčcového budapešťského orchestru. „Písně ceremoniálu Red Flag obsahují odpověď na otázku, co znamená duchovní zpěv, takže jsem neměl pocit, že bych něco skládal. Ta hudba se vlastně napsala sama. Jednalo se o mou intuitivní reakci na to, co jsem v ní slyšel,“ uvedl Howard.