Nadupaná směs folkrocku, punku, blues a soulu. Zkrátka hudba, kterou chcete slyšet, i kdybyste nechtěli. Mají prý trochu divné jméno a vypadají bláznivě, zato dělají, co dokážou nejlépe: jedinečně nadupanou směsí folkrocku, punku, gypsy, blues a popsoulu z vás vytáhnou poslední zbytky sil. Šestičlenná úderka z Newcastlu aktuálně stojí na předstupni k dobytí velkých stadionů, protože ty malé v Británii a po celé Evropě svými ohnivými koncerty ve stylu „zajatce nebereme“ už dávno pokořila.
Zvlášť po tom, co se jejich skladba Cold Comfort Lane objevila na soundtracku filmu Oceans 8 a především po vydání velmi úspěšného třetího alba Take a Bite, na němž oproti tomu, co Holy Moly předvedli minule na Colours, ještě víc přitvrdili. A pokud jde o stylový rozptyl, ani v tomhle směru nezklamali. A to mají příští rok vydat novinku Solid Gold „opírající se o vlivy Boba Dylana, Carole King a kytarové riffy Jacka Whitea v jeho nejšílenějším období“.
Číst více„Jsme prostě kapela plná energie. A pak máme Ruth, která prostě zpívá písničky,“ tvrdí zpěvák a kytarista Conrad Bird, manžel zpívající houslistky Ruth Lyon s blues a soulem nasáklým hlasem a rockabilly šviháctvím, o kterém si jiné zpěvačky mohou nechat jen zdát. A pro pořádek: na koncertech Ruth nesedí z rozmaru. Trpí artritidou a Ehlers-Danlosovým syndromem a od jednadvaceti let nedá bez vozíčku ani ránu. Proto patří na britské hudební scéně k aktivistkám komunity zdravotně postižených a spolupracuje s charitativní organizací kladoucí si za cíl zlepšit jejich dostupnost na koncerty.
Má také svou paralelní kariéru: v roce 2021 vydala epíčko Nothing's Perfect a nový singl Trouble jí produkoval slavný John Parish.
Skladba Hospital Beds převzatá od skupiny Cold War Kids, kterou Holy Molly pořád hrají, má pro Ruth proto stále osobní vyznění: „Když jsem tu píseň slyšela poprvé, plakala jsem. Myslím si, že šlo o první krok smíření s tím, že jsem se dozvěděla, že po zbytek života budu trpět degenerativním onemocněním. Jde o upřímnou píseň, kterou miluji, nesděluje žádné sliby, ale vyjadřuje se k nahodilosti nemocné osoby: konverzace, které naonec vedete, lidi, které nakonec potkáváte. Někdy moje znevyhodnění může být požehnáním a přesně tohle tato píseň vyjadřuje.”