Světoznámá, na Grammy nominovaná a cenami ověnčená skupina hraje joropo, energickou hudbu kolumbijských kovbojů z plání Llanos. Když celí potetovaní začnou dupat do rytmu koženými botami, připomínají regulérní rytmický uragán. Ačkoliv hrají na tradiční akustické nástroje, svou hudbu staví na úroveň rocku, jazzu a klasiky, přičemž nekompromisně vycházejí pouze z vlastních kořenů.
Cimarrón z pohledu tradic naprosto přelomově vede vynikající zpěvačka zpěvačka Any Veydó. To lze v prostředí, kterému odjakživa dominují muži, navíc považovat málem za genderovou revoluci. Svoji roli si ovšem nevybrala dobrovolně: když v roce 2020 zemřel harfeník a zároveň její manžel Carlos Rojas, se kterým dnes už světoznámou skupinu zakládala a vedla, nic jiného jí vlastně nezbývalo; bez vůdce by jinak zanikla.
Číst víceAna to však vzala z gruntu: kapelu omladila, do hry nasadila strhující tanečníky, a přestože se u Cimarrón vše pořád točí okolo zvuku harfy, už mu není podřízen. Kapelu máme brát za druh manifestu moderního joropo, do kterého Ana vložila i další styly a nástroje regionu Orinoko. Pro Anu je v textech také důležitý odklon od štěstím přetékajících písní, pro ni nepříjemně ignorujících historii bolesti, válek a ztrát, na které se při samém zdůrazňování jedinečnosti joropo zapomíná.
„První album natočené bez manžela nazvané La Recia (Tough Woman) pro mne představuje hledání toho, co znamená být v kontextu joropo ženou. Musela jsem si najít vlastní pohled na historické a spirituální tradice. Zajímala mne postava silné ženy nucené se spolehnout sama na sebe bez jistot, které se v regionu od ženy očekávají: manžel, děti rodina,“ uvedla Ana Veydó.
Cimarrón pocházejí z rozsáhlých nížinatých plání s protékající řekou Orinoko zasahujících až do sousední Venezuely. Odjakživa se tu ve velkém pěstuje dobytek a koně a žije farmářským způsobem. Čeká vás tu ale jedno velké překvapení: kovboj s harfou přehozenou přes sedlo. A to ne s nějakým příručním drnkátkem, ale třicetistrunným nástrojem do výšky chlapa. V Llanos se bez něho neobejde hudba joropo, směs afrických, evropských a indiánských vlivů. Součást lidových slavností stojí také na pronikavých hlasech připomínajících andaluské Cikány a jejich flamenco. Kořeny joropo totiž hodně míří do středověkého Španělska.
A název Cimarrón? Lidé z Llanos tak říkají divokému býkovi z volné přírody. Tomu odpovídá i divokost skupiny s nezkroceným feelingem, která v nové podobě zazářila na většině světových festivalů.