Agu

Na Hradeckém slunovratu dodnes vzpomínají na ročník 2016, kdy se ke konci koncertu Kittchena přidala k maskovanému kuchaři písničkářka Agu a jejich společné vystoupení tamní publikum vzalo natolik, že dvojici pak (doslova) nosilo na rukou. Tehdy měla Agnieszka Kapuscinska na kontě poměrně čerstvý debut Ke světlu, po kterém ji Milan Tesař v magazínu Uni neváhal nazvat „jednou z nejpozoruhodnějších nových písničkářek na tuzemské scéně“. Agu zpívá nejen v rodné polštině, ale také česky a anglicky, díky přesunu do Irska domácímu publiku necelý rok po vydání debutu poněkud zmizela ze zorného pole. To se ale letos v létě změní a není to jediná novinka, kterou Agu chystá.

Agu vyrůstala na pobřeží Baltu, což v mnohém určilo její směřování. „Obrovskou inspirací pro mě bylo samozřejmě moře, u kterého jsme žili. Vítr je jistě symbol svobody a symbol uvolnění – „já dýchám“. Ano, je tam hodně živlů, věci zpracované, i nezpracované. Většina mých textů se ale váže ještě na moje sny z dětství a mládí,” říká Agu v rozhovor pro Uni a pokračuje: „Dnes to už tolik nedělám, ale dřív jsem hodně sny řešila ještě v bdělém stavu. Neustále jsem se tázala proč, o čem… Bylo to proto, že jsem měla sny, které se mi vracely, a byly tak živé, tak reálné, skoro jako bych ve snu žila paralelní život. Ty sny se mi pak mísily s realitou a já nevěděla, jak je lapit.“ Ano, v jejích písních je snadné bloumat neprobádanou krajinou mezi snem a bděním, stejnou měrou jako křehkost nebo romantika z nich ale sálá také znatelná síla, kterou násobí její nebojácný vokál skrývající netušené barvy a emocionální zákoutí.