Ze zdánlivého paradoxu ale pramení náboj nevšední, melancholicky nadýchané hudby východolondýnského skladatele a producenta, donedávna zaměřeného na hip hop a grime. Za svůj velký vzor uvádí Roberta Glaspera, shlédnul se také v Avishai Cohenovi a nedá dopustit na Herbie Hancocka. Na albu Antiphon spolupracoval s předními britskými jazzmany otevřenými přijímat další vlivy podobně jako Alfa Mist a vystupuje s nimi i na koncertech.