Nejedná se o běžnou electrofusion určenou pro masovou spotřebu, a už vůbec ne o vnucování exotiky roztančeným davům, ale o zvuk moderní Francie, země, kde alžírský styl rai dorostl do světové slávy a z rádií zní pravidelně arabská hudba. Pařížští producenti a dýdžejové Guido Minisky a Hervé Carvalho nejsou žádnými povrchními lapači zvuků ze Středního východu a Maghrebu, co se mihnou tamními tržišti, lacino nakoupí desky a doma je vytěží, aniž by uvedli zdroje.
"Nečekejte od nás žádné techno beaty okořeněné samply darbouky. Žádnou standardní taneční hudbu s orientálním klišé s břišními tanečnicemi. Acid Arab je autorská, hluboká a upřímná hudba. Žádná koláž ani fusion, ale rovnocenná spolupráce mezi námi, arabskými muzikanty jejich kulturami a naší moderní technologií," tvrdí Guido.
Číst víceFilosofie vychvalovaného a v mnoha loňských anketách bodujícího debutového alba Musique de France vychází z přesvědčení, že každé umění potřebuje hodnotový rámec - a tím je pro Acid Arab hudební altruismus a upřímně podaná ruka. Na albu přijatá hostujícími Alžířany Rachidem Tahou a Sofianem Saidim, izraelským ženským triem A-WA nebo syrským programátorem Rizanema Saidem, tvůrcem zvuku Omara Souleymana. A pochopitelně dvorním Tahovým klávesákem Kenzy Bourrasem, který s dvojicí vystupuje naživo a uvidíme ho i na Colours. Mimochodem: koncerty Acid Arab patří k velkým atrakcím, a po vystoupení na festivalu Womad o nich napsali: "Jejich transcendentální rezonance vystřelila dav do nového vesmíru hudebního hedonismu.”
Když v roce 2012 začínali na průkopnickém labelu Versatile Records, považovali název Acid Arab za druh manifestu o zrodu nového hudebního žánru. Později, uprostřed francouzských teroristických útoků, čelili otázkám, zda-li se nejedná o provokaci. Odpovídali razantně: "Nehrajeme arabskou hudbu, ale hudbu odrážející zvuk Francie, v níž jsme vyrůstali." Mezitím se Acid Arab rozrostli: ačkoliv francouzští programátoři Pierrot Casanova a Nicolas Bornena na koncerty nevyjíždějí, ve studiu tvoří s Guidem a Hervém soudržný tvůrčí kvartet.
Stvrzení o moderní multikulturní francouzské skupině vydává také obal alba, vzpouzející se arabskému anachronismu: výtvarnice libanonského původu Lamia Ziadé zobrazila ženu s odhalenými vlasy, kouřící cigaretou a držící v ruce sklenici s alkoholem. Jakým, vyčteme z etikety: CR MM D DISC. Jasně: belgický label Crammed Disc, u kterého album vyšlo.