Festival se koná v areálu Dolních Vítkovic v Ostravě, v oblasti památkově chráněných bývalých hutí, dolů a železáren, která nabízí industriální krásu, nevšední zážitky, venkovní plochy s trávou a stromy vhodné pro letní pohodu i mnoho krytých scén nejrůznějších velikostí.
Historie
Výroba železa na severní Moravě a ve Slezsku má dlouholetou tradici. Železo se v malých pudlovnách vyrábělo v Pobeskydí již v 17. a 18. století. Prudký rozvoj železářství na Ostravsku v 19. století umožnily hlavně dvě skutečnosti: použití kamenného uhlí v hutnictví a vynález parní lokomotivy. V tehdejší době nejznámější Frýdlantské železárny převzal v roce 1826 do vlastní správy olomoucký arcibiskup Rudolf, bratr rakousko-uherského císaře. Založení Vítkovických železáren je úzce spjato s osobou F. X. Riepla, profesora na vídeňské polytechnice, který pracoval jako odborný poradce v otázkách dolování a hutnictví na olomouckém arcibiskupství. Byl si vědom skutečnosti, že produkce dřevouhelných vysokých pecí ve Frýdlantě, Bašce, Čeladné a na Těšínsku v tehdejší době – na počátku 19. století – závisí na velikosti lesního bohatství a že produkce těchto pecí nebude dostačovat poptávce po železe k výrobě kolejnic (začala výstavba tzv. Severní dráhy Ferdinandovy – první parní železnice z Vídně do Haliče). Bohatá naleziště černého uhlí na Ostravsku přiměla tohoto profesora, aby navrhl za sídlo nového závodu malou vesničku – Vítkovice, která splňovala požadavky pro výrobu železa – naleziště černého uhlí (nynější důl Hlubina) a blízkost řeky Ostravice, která měla dostatečně velký průtok. Voda je pro výrobu železa nezbytná. Dne 9. 12. 1828 byla vydána zakládací listina nového závodu ve Vítkovicích, který byl pojmenován podle majitele, arcibiskupa Rudolfa, Rudolfova huť. V roce 1831 začala výstavba první koksové vysoké pece v Rakousku-Uhersku. V tomto roce umírá arcibiskup Rudolf. Dědicem se stala panovnická rodina, která železárny prodala olomoucké diecézi. V roce 1835 získává Rudolfovu huť nový majitel – Geymullerova nájemní společnost, která ji přejmenovává na „Vítkovické těžířstvo“, ve kterém je kapitálově zastoupena bankovní rodina S. M.
Rothschilda. Začal prudký rozvoj hutě, v roce 1836 byla zapálena první vysoká koksová pec v Rakousku–Uhersku, o dva roky později další. Železárny se stávají hlavním dodavatelem železničního materiálu pro stavbu železniční dráhy z Vídně do Haliče. Vyrůstají nejen další provozy, ale i závodní nemocnice, domy pro dělníky a úředníky. V huti pracuje již 1 500 zaměstnanců. V roce 1843 železárny i s kamenouhelnými a rudnými doly Salomon Rothschild koupil.
Číst víceV roce 1873 se spojil bankovní dům Rothschildů se společenstvím bratří Gutmannů a vzniká Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které vlastní Vítkovické železárny a jejich uhelné doly. V roce 1873 byla postavena Žofinská huť (na území dnešní Karolíny, která vyráběla železo až do roku 1972). Pokračoval další velký rozvoj železáren, začínají se vyrábět důlní stroje, byla uvedena do provozu slévárna oceli, šamotárna, kovárna (1893). Železárny mají cca 9 000 zaměstnanců. Ještě před první světovou válkou byla přestavěna strojírna, mostárna, kotlárna, slévárna, rozšířena koksovna a přibyla pátá vysoká pec. V té době měly železárny také rudné doly v Kotrbaších a důl Freja ve Švédsku. Po první světové válce přibyla Mannesmannova trať na trubky velkého průměru. Výrobní program byl po roku 1930 rozšířen o zalomené hřídele pro lodní motory. To umožnila výstavba největšího kovacího lisu v Evropě o výkonu 7 000 tun. Za druhé světové války byly železárny přeorientovány na výrobu pro válečné účely. V říjnu 1945 dochází ke znárodnění čs. těžkého průmyslu a od roku 1948 byly Vítkovické železárny přejmenovány na Železárny Klementa Gottwalda. Rok 1960–1985 probíhal velký rozvoj strojírenské výroby, k Vítkovickým železárnám bylo přidruženo 6 strojírenských podniků, vzniká oborový podnik, později koncern. V roce 1989 jsou Vítkovice státním podnikem a v roce 1992 dochází k transformaci ze státního podniku na akciovou společnost. V roce 2003 probíhá privatizace akciové společnosti a novým vlastníkem je Lahvárna Ostrava, a.s. V roce 1998 zde byla po 162 letech ukončena výroba železa. Za tu dobu zde bylo vyrobeno 90,072 milionu tun surového železa. Na koksovně se v letech 1831–1998 vyrobilo celkem 42 milionu tun koksu. Od roku 1961 vyrobila aglomerace 82 milionu tun aglomerátu. Pro zajištění výroby surového železa bylo spotřebováno téměř 200 milionu tun surovin. Největší výroba na 1. vysoké peci byla v roce 1977, kdy se vyrobilo 1,7 milionu tun surového železa. Největší počet zaměstnanců dosáhl vysokopecní závod v roce 1965 – pracovalo zde 2 991 zaměstnanců.